Názor na knihu Nastavení mysli od Carol Dweck

Dříve jsem četla každý den, ale posledních několik let jsem se od knih úplně distancovala. Nevím, z jakého důvodu, ale teď v době, kdy neprožívám nejlepší období, jsem se k nim rozhodla vrátit.

Jako první jsem do ruky vzala knihu Nastavení mysli – Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál od Carol Dweck. Našla jsem ji v nějakém žebříčku mezi top knihami a její popis i název mne zaujal. Ale teď již ke knize samotné…

Z mého pohledu by si ji měl přečíst opravdu každý napříč společenským postavením, neboť nastavení naší mysli se projevuje ve všech oblastech našeho života. Může se stát i to, že díky knize objevíte kořen svých i cizích problémů – fixní myšlení. Myšlení, které nám brání se učit, čelit výzvám a vzbuzuje v nás strach, stagnaci či obavy z neúspěchu. Myšlení, s kterým se nerodíme, ale začne se u nás projevovat později, pokud žijeme v zajetí lidí s fixním myšlením.

Mělo by se jednat o povinnou četbu.

Je důležité zmínit, že mnoho lidí s fixním nastavením mysli může zastávat velmi vážené a vysoce postavené funkce či zářit na sportovním poli, ale mimo jiné problémy, které je mohou potkat, nemusí být vnitřně šťastní.

Kniha se zaměřuje především na interpretaci výsledků z výzkumů a bohatých osobních zkušeností autorky knihy, a to ve všech oblastech lidského života. Naleznete zde příklady ze sportovního, profesního, rodinného i vztahového života ovlivněného buďto růstovým nebo fixním nastavením mysli.

Kniha je založená na konkrétních příbězích lidí.

Přečtením knihy se můžete poučit z chyb jiných, ale vaše mysl se nezmění ze dne na den. Je to proces, na kterém budete muset hodně pracovat a hlavně chtít něco změnit, neboť kniha vám dá pouze rámcový návod, jak na to, ale za to ve všech oblastech – jak pracovat na sobě, ve vztahu, na svých dětech, v týmech.

Nicméně kniha neposkytne návod pro situace, kdy se pořád snažíte, hledáte nové způsoby, ale úspěch stále nepřichází. Autorka se rovněž často vrací ke stejným příběhům odkazem na nějaké jméno, ale pro vás to je neznámá osoba, o které jsem si jednou přečetli jeden odstavec v knize…

Očekávala jsem od ní podrobnější návod, jak se sebou pracovat.

Nejdůležitější ovšem je již samotné uvědomění si, že jste v zajetí fixního myšlení. Myšlení, které vám či vašim dětem, partnerovi, spolupracovníkům, spoluhráčům a mnoho dalším brání v růstu.

Co jsem si z knihy odnesla

Zaprvé na sobě budu muset hodně pracovat a to na denní bázi, ale alespoň již znám viníka svých obav, kritiky, podceňování se a strachu z neúspěchu.

Nikdy nesmím chválit schopnosti, ale snahu či proces učení. To znamená, vyhnout se slovům: “ Jsi chytrý!“ a nahradit je: „Je úžasné, jak ses s tak náročným úkolem vypořádal hledáním nejvhodnějšího řešení!“

I ti, nad kterými už mnoho lidí zlomilo hůl, se mohou zlepšovat.

Neodsuzovat lidi (netvořit jim nálepky), ale ptát se jich, zda je něco čemu neporozuměli nebo či nepotřebují pomoct, když například nesplnili úkol.

Nikdy neutěšovat dítě po prohraném závodě tvrzením, že je nejlepší a prohrálo jen díky tomu, že rozhodčí závod neposuzovali objektivně nebo že zrovna ono mělo nejhorší podmínky z celého startovního pole. Je nutné říct pravdu s návodem na zlepšení: „Vím, že jsi hodně trénoval, ale pokud chceš příště vyhrát, musíš do toho dát ještě víc úsilí.“